Výstavba podlahového topení probíhala již za socialismu, v té době se ve společnosti objevovali nadšenci, kteří jej propagovali jako optimální způsob vytápění nejen rodinných domů, ale i úřadů, nemocnic, sportovišť, divadel, obchodních prostor a mnoha dalších objektů. Výhodou tohoto řešení v porovnání s ústředním radiátorovým topením je především rovnoměrně rozložené teplo v obytném prostoru a nižší náklady na vytápění vzhledem k tomu, že není nutné prostory přetápět. Jistou výhodou je také příjemně vyhřátá podlaha, což oceníme zejména při bosonohé chůzi, a to jak v rodinných domech, tak i na sportovištích a ve společenských prostorách, kde se provozuje jóga, kalanetika, relaxační cvičení, gymnastika a meditační kurzy.

Topenáři za socialismu, a také v devadesátých letech, však naráželi na problém, který souvisel s betonáží topného potrubí, což byla jediná možnost, jak ukotvit potrubí do podlahy. Tento způsob s sebou přinášel jistá rizika – za prvé se tím výrazně zatížila podlaha, pět centimetrů vysoká vrstva betonu mohla vážit i několik stovek kilogramů, a toto mohlo být v některých prostorách neúnosné. A za druhé v případě defektu topného potrubí bylo nutné podlahu vybourat pneumatickými kladivy a proměnit prostor ve staveniště. Právě proto také mnoho investorů a projektantů od tohoto řešení ustoupilo.

Doba se však mění a dnes se podlahové topení buduje i jinak – suchou cestou. Potřebujete k tomu pouze systémové desky z polystyrenu s otvory pro pokládku topného potrubí, izolační fólii, pochozí sádrovláknité nebo cementovláknité desky a pochopitelně vhodnou podlahovou krytinu (dlažbu, laminátovou podlahu, vinyl, koberec, palubky atp.) Pokládka se provádí bez malty, lepidel, tmelů a betonu pouze nasucho a zvládne ji i amatér. Odborník pak pouze provede instalaci rozdělovače pro podlahové topení a jeho připojení k topnému potrubí a k topnému zdroji. Pokládka a oživení podlahového topení může být hotová již během několika dnů a obytný prostor lze začít ihned vytápět.