Výstavba podlahového topení probíhala již za socialismu, v té době se ve společnosti objevovali nadšenci, kteří jej propagovali jako optimální způsob vytápění nejen rodinných domů, ale i úřadů, nemocnic, sportovišť, divadel, obchodních prostor a mnoha dalších objektů. Výhodou tohoto řešení v porovnání s ústředním radiátorovým topením je především rovnoměrně rozložené teplo v obytném prostoru a nižší náklady na vytápění vzhledem k tomu, že není nutné prostory přetápět. Jistou výhodou je také příjemně vyhřátá podlaha, což oceníme zejména při bosonohé chůzi, a to jak v rodinných domech, tak i na sportovištích a ve společenských prostorách, kde se provozuje jóga, kalanetika, relaxační cvičení, gymnastika a meditační kurzy.

Topenáři za socialismu, a také v devadesátých letech, však naráželi na problém, který souvisel s betonáží topného potrubí, což byla jediná možnost, jak ukotvit potrubí do podlahy. Tento způsob s sebou přinášel jistá rizika – za prvé se tím výrazně zatížila podlaha, pět centimetrů vysoká vrstva betonu mohla vážit i několik stovek kilogramů, a toto mohlo být v některých prostorách neúnosné. A za druhé v případě defektu topného potrubí bylo nutné podlahu vybourat pneumatickými kladivy a proměnit prostor ve staveniště. Právě proto také mnoho investorů a projektantů od tohoto řešení ustoupilo.

Doba se však mění a dnes se podlahové topení buduje i jinak – suchou cestou. Potřebujete k tomu pouze systémové desky z polystyrenu s otvory pro pokládku topného potrubí, izolační fólii, pochozí sádrovláknité nebo cementovláknité desky a pochopitelně vhodnou podlahovou krytinu (dlažbu, laminátovou podlahu, vinyl, koberec, palubky atp.) Pokládka se provádí bez malty, lepidel, tmelů a betonu pouze nasucho a zvládne ji i amatér. Odborník pak pouze provede instalaci rozdělovače pro podlahové topení a jeho připojení k topnému potrubí a k topnému zdroji. Pokládka a oživení podlahového topení může být hotová již během několika dnů a obytný prostor lze začít ihned vytápět.

Pokud se bavím o vodě v bazénu, je nutno vědět, že jsou dvě základní kritéria. Čistota a zdravotní nezávadnost. Pokud je to všechno v pořádku, lze hovořit o kvalitní vodě. Jde o to, že voda samotná může být čistá jako křišťál, ale může mít v sobě něco, co lidské oko nevidí. Jsou to například různé choroboplodné zárodky. Zde je pak nutno sahat po chemických zbraních, protože tomu filtrace zabránit neumí. Tomu jejich množení, račte rozumět.

My se však budeme zabývat nečistotou hrubou, tedy lidským okem viditelnou. Proti ní se dá zakročit poměrně jednoduše. Mělo by to začínat sesbíráním toho nejhrubší znečištění pomocí síťky na teleskopické tyči. Zbude pak jen to, co síťka nezachytila. To je takové to jemné něco, co kalí vodu a vůbec to otravuje. Nejlépe je to vidět, když se voda uklidní a takové to podivné na dně, to je přesně ono. Ze dna to neodstraníte třeba hadrem. Snad jen trošku, ale zbytek jen rozvíříte a nic více. Tady je třeba bojovník, který s tím zatočí pořádně i když ne úplně. Ovšem ve spolupráci s pořádnou filtrací to dají poměrně lehce.

Tento bojovník proti znečištěné vodě se jmenuje bazénový vysavač. Není to drahá záležitost, pokud ovšem nechcete stroj osázený brilianty.

Těchto věciček je opravdu spousta druh, od těch méně výkonných a náročných na obsluhu za cenu kolem tisícovky, až za bazénové speciály s plnou automatikou za třicet tisíc. Sami si musíte vybrat na co máte a jak výkonný ho chcete. A hlavně zda ruční nebo automat. Snad ani není třeba popisovat výhody toho automatického. Je pochopitelně lepší snad ve všem oproti ručnímu, ovšem je také o to dražší. Takže volba je jen na vás. Bez vysavače to asi nepůjde a když, tak jen ztěžka, a ještě navíc pěkně draze. Ona ani ta nejlepší filtrace nezvládne to, co udělá více věcí ve vzájemné spolupráci. A vysavač si koupíte kliknutím na odkaz výše.