Láska k automobilovým veteránům je v naší zemi velice rozšířená a potvrzují to i některé akce, pořádané v rámci obcí či měst, kde se veterány prezentují v plné kráse. Můžete si tu povšimnout nejen vozidel z doby socialismu, což je doba vzdálená jen pár desítek let, ale i stařičkých bugatek z první republiky. Zamíříte-li blíž k některému z vozidel, zřejmě vám neunikne karosérie – v perfektním stavu, naleštěná, nablýskaná, zkrátka jaksepatří. Jak je možné, že se tak stará auta těší takové péči, a jak lze karosérii udržet i bez koroze v naprosto perfektní kondici tolik let?

Částečnou odpověď na tuto otázku hledejme v přípravě materiálu před nátěrem, nástřikem a lakováním. Velice důležité je totiž ocelové komponenty zbavit i těch nejmenších zbytků koroze, a teprve pak na ně nanášet příslušné ochranné vrstvy. Toto se poměrně často řeší speciální metodou, zvanou tryskání neboli pískování.

Kdybyste očistili zkorodovaný povrch pouze ručně nebo strojně s pomocí brusných a drátěných kotoučů, nebude to tak důkladné, jako při využití pískovaček. Tato technologie spoléhá na velmi silnou oporu v samotném principu, kdy se vhání pod tlakem na kovový povrch směs abraziva na tryskání, například křemičitý písek, skleněné kuličky (balotina), syntetický korund (oxid hliníku), nerezové granulky nebo karbid křemíku. Abrazivo si dokáže poradit s korozí, odstraní i zbytky tmelů a barev a z povrchu zmizí i další nečistoty, jako je mastnota, šmír, prach a zemina. Výsledkem je pak naprosto dokonalý povrch, někdy hrubší, někdy vyhlazený (dle typu abraziva), na který lze pak nanášet jakýkoli vhodný lak.

Co je však velmi důležité neopomíjet, jsou bezpečnostní opatření při práci s pískovačkami, zejména nošení pracovního oděvu, tedy hlavně speciálních rukavic, helmic či obličejových štítů, bund a vest atp.